Program proti šikaně
Šikanování je mimořádně nebezpečná forma násilí, která ohrožuje základní výchovné a vzdělávací cíle školy. Na rozdíl od jiných druhů násilí je šikana zvlášť zákeřná, protože často zůstává dlouho skrytá. Proto i při relativně malé intenzitě šikany může u jejich obětí docházet k závažným psychickým traumatům s dlouhodobými následky a k postupné deformaci vztahů v kolektivu.
Charakteristika šikanování
Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinovou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit.
Motivy šikanování
- byl-li v minulosti obětí šikany, prevence, aby obětí nebyl on sám
- suplování samoty-náhradní vztah
- motiv méněcennosti
- motiv vykonat „něco velkého”
- snaha upoutat pozornost
- snaha bavit třídu
Projevy šikanování
Šikanování má ve svých projevech různou podobu. Mezi základní formy šikany patří:
- verbální šikana, přímá a nepřímá – psychická šikana ( součástí je i kyberšikana, děje se pomocí ICT technologií )
- fyzická šikana, přímá a nepřímá ( patří sem i krádeže a ničení majetku oběti )
- smíšená šikana, kombinace verbální a fyzické šikany ( násilné a manipulativní příkazy apod.
Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závažných případech může nabýt i rysy organizovaného zločinu.
Metody vyšetřování šikany
A – pro vyšetřování počáteční šikany lze doporučit strategii v těchto pěti krocích :
- Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi.
- Nalezení vhodných svědků.
- Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky ( nikoli konfrontace obětí a agresorů ).
- Zajištění ochrany obětem.
- Rozhovor s agresorem, případně konfrontace mezi nimi.
B – pokročilá šikana s neobvyklou formou – výbuch skupinové násilí vůči oběti, tzv. Třídního lynčování, vyžaduje následující postup:
- Překonání šoku pedagogického pracovníka a bezprostřední záchrana oběti.
- Domluva pedagogických pracovníků na spolupráci a postupu vyšetřování.
- Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi.
- Pokračující pomoc a podpora oběti.
- Nahlášení policii.
- Vlastní vyšetřování
V rámci první pomoci je nutné při pokročilých brutálních a kriminálních šikanách spolupracovat s dalšími institucemi a orgány, a to zejména s pedagogicko-psychologickou poradnou,střediskem výchovné péče,orgánem sociálně právní ochrany dítěte Policií ČR.
Výchovná opatření
Pro potrestání agresorů tato výchovná opatření:
- napomenutí a důtka třídního učitele ,důtka ředitele
- snížení známky z chování
- převedení do jiné třídy
Pro nápravu situace je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem.
Je nezbytné vypořádat se i traumaty těch,kteří přihlíželi ale nezasáhli (mlčící většina).
V mimořádných případech se užijí další opatření :
- ředitel školy doporučí rodičům realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v diagnostickém ústavu.
- ředitel školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavy výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu.
Prevence šikanování na ZŠ
- vytvořit přátelské normy ve škole, podporovat pozitivní vzájemné vztahy mezi pedagogickými i nepedagogickými pracovníky školy, neboť ovlivňují chování žáků
- podporovat pozitivní vzájemné vztahy mezi žáky a mezi žáky a učiteli
- vytvářet bezpečné prostředí:
- podporovat solidaritu a toleranci
- podporovat vědomí sounáležitosti
- posilovat a vytvářet podmínky pro zapojení všech žáků do aktivit třídy i školy
- uplatňovat spolupráci mezi žáky a studenty a rozvíjet jejich vzájemný respekt
- informovat žáky, co vše je pojímáno jako šikana
- upozornit žáky, že viníkem není jen agresor, ale i ten, který o šikaně ví a neupozorní na ni
- vést žáky k právní odpovědnosti jedince
- zajistit, aby žáci i ostatní pedagogičtí pracovníci byli seznámeni s negativními důsledky šikany, a to jak pro oběti, pachatele i celý třídní kolektiv
- upozornit na nebezpečí tendence podceňovat počáteční projevy šikany
- všichni vyučující by měli vnímat vztahy mezi žáky a atmosféru ve třídních kolektivech jako nedílnou součást své práce
- součástí výchovné práce pracovníků školy je dohled nad žáky i v době před a mezi vyučováním
- škola zajistí vzdělávání pracovníků školy v akreditovaných kurzech k problematice šikanování
- při agresivních projevech žáka upozornit školního metodika prevence, výchovného poradce a vedení školy a vstoupit v jednání s rodiči
Závěr
Při předcházení případů šikany i při nápravě šikanování je potřebná spolupráce vedení školy, školního metodika prevence, výchovného poradce a dalších pedagogických pracovníků.
Při jednání s rodiči je nutný taktní přístup a zejména zachování důvěrnosti informací, je třeba jednat jak s rodinou oběti šikanování, tak I s rodinou agresora.
V odůvodněných případech je potřebné zajistit oběti šikanování pomoc psychologa, speciálního pedagoga (etopeda), popřípadě jiného specialisty. Tato pravidla platí ve vztahu mezi žáky, ve vztahu učitel – žák a zároveň žák – učitel.
V Nové Pace dne 31. 8. 2016
zpracoval : Mgr. Václav Kužel, preventista při ZŠ Nová Paka, Husitská 1695
Příloha č. 1
Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování
1. Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.:
Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.
Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.
O přestávkách vyhledává blízkost učitelů.
Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.
Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.
Stává se uzavřeným.
Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje.
Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené.
Zašpiněný nebo poškozený oděv.
Stále postrádá nějaké své věci.
Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy.
Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy.
Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole.
Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
(Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!)
2. Přímé znaky šikanování mohou být např.:
Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo „legrací“ zranitelný.
Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem.
Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil.
Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje.
Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich.
Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.
Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.
3. Rodiče žáků se doporučuje upozornit zejména na to, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování:
Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.
Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by se telefonovalo apod.
Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu.
Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. „Nechte mě!“
Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objeví výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
Dítě je neobvykle, nečekaně agresívní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
Dítě se vyhýbá docházce do školy.
Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.
Příloha č. 2
Stádia šikanování
Motto: Školní šikanování je nemoc skupinové demokracie a má svůj zákonitý vnitřní vývoj.
První stadium se v podstatě odehrává v jakékoliv skupině. Všude je někdo neoblíbený nebo nevlivný, na jehož úkor je prima si dělat „legrácky“. Pak to ale jde dál, skupina si najde jakéhosi otloukánka. Třetí stadium už je klíčové. Vydělí se jádro útočníků a systematicky začne šikanovat nejvhodnější oběti. Do této chvíle lze věci jasně řešit. Následně ale dojde k bodu zlomu, kdy se šikanování stane nepsaným zákonem i pro opravdu slušné děti a celá skupina se stává krutou. V pátém stadiu – totalitě – se stane šikanování skupinovým programem.
Michal Kolář
První stadium: Zrod ostrakismu
Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.
Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace
V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese.
Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra
Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“.
Čtvrté stadium: Většina přijímá normy
Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.
Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana
Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.
