Březen je na naší škole tradičně časem uspořádání lyžařského výcviku pro žáky sedmého ročníku. Ani v letošním roce jsme tedy neudělali výjimku a na naši již téměř domovskou chatu Krakonoš v Peci pod Sněžkou jsme opět vyrazili. Bohužel odvahu odjet našly pouze tři pětiny třídy, zbytek zůstal ve škole. I letos se nám podařilo naplnit „lyžák“ celou řadou aktivit. Hned úvodní výstup do základního tábora dá vždycky zabrat každému. Po rozdělení do družstev podle dosavadní úrovně lyžařských dovedností přišel na řadu samotný výcvik. Ten se skládal ze sjezdové a běžecké části. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na závody ve slalomu a v běhu na lyžích. Během výcviku jsme měli možnost „ochutnat“ celou řadu báječných terénů, které jsme střídali, jak jen to bylo možné. Krkonoše nám také ukázaly mnoho ze svých krás, ale i nástrah. Poznali jsme tak snad všechny druhy počasí. Nádherné slunečno během mrknutí oka vystřídala téměř neproniknutelná chumelenice, mlhu, že by se dala krájet, zase zahustil nepříjemný déšť a vítr byl někdy tak silný, že mnohdy bylo složité se ze svahu vůbec rozjet. Po celou dobu jsme se pak vyčerpaní (ale rádi) vraceli na „naši“ chatu, která nabízela skromné ubytování, vynikající polohu v těch nejvyšších partiích hor, výbornou domácí kuchyni, ochotný personál a také spoustu prostoru a času, který kluci a holky mohli prožít ve společnosti kamarádů ze třídy. Celý pobyt však utekl jako voda a než jsme se stihli rozkoukat, čekal nás návrat domů. Chtěl bych však poděkovat svým kolegům Josefu Horákovi a Jiřímu Zadrobílkovi za pečlivost, spolehlivost a veliké nasazení při výcviku i za hezký přístup k dětem. Těm zase chci poděkovat za hladký průběh celé akce a přeji jim co nejvíce podobných pobytů s partou na horách nebo jinde v přírodě.
Mgr. Zdeněk Burkert
