Osmáci vyrazili do lůna Jizerských hor, na mýtinu uprostřed hlubokých smrkových lesů známou také jako Mariánskohorké boudy. Chalupa, kterou jsme si na tři dny pronajali, byla postavena okolo roku 1750 a jestli jedním z principů ekologického způsobu života je schopnost uskromnit se a neplýtvat, je to to pravé místo k vyzkoušení si, co člověk snese. Elektřinu, splachovací záchod nebo umyvadlo byste hledali marně. Místo toho měli sluníčko, vlastní pramínek vody, rybníček a korýtko. Postupně objevovali okolí a krásu přírody Jizerských hor. Rašeliniště s masožravými rosnatkami, vyhřívající se zmije, všudypřítomné žulové skalky, a samozřejmě krásné výhledy. To vše s čistým horským vzduchem a aktivitami tu k zábavě, jindy k zamyšlení. Česká příroda je mimořádná a je v našem nejvyšším zájmu hledat cestu k rovnováze mezi našimi potřebami a jejím zachováním.
Mgr. L. Rambousek, Mgr. V. Kolářová
