Ve čtvrtek 20. 2. 2020 měla 9. A vzácnou návštěvu – paní Doris Broulovou. Její autentické vyprávění zanechalo silný dojem a vzbudilo neskrývaný obdiv a úctu.
Beseda s paní Broulovou mi přišla velice zajímavá, určitě si myslím, že pro nás i přínosná. Paní vyprávěla zážitky z koncentračních a pracovních táborů, kterými prošla. Vážím si její návštěvy, protože vím, že to neměla lehké, a věřím, že se o tom nemluví zrovna snadno. Beseda se mi líbila, závidím paní Broulové její elán.
N. Erbanová
Na besedě u nás byla paní Doris Broulová, která nám líčila, jaké to bylo, když celou její rodinu naložili do vlaku a odvezli do Terezína a poté do dalších táborů. Vyprávěla nám, že nejhorším táborem byla Osvětim. Nejvíce mě zaujalo, jak říkala, že když do tábora přijel známý doktor Mengele, který dělal pokusy na dvojčatech, tak je prý začal rozdělovat na to, jestli mají jít do plynu, nebo na práce. Říkala, že se zachránila tím, že řekla jiný věk, jinak by skončila v plynu. Překvapilo mě, že na to, kolik jí je, tak v jaké je kondici. Říkala, že chodí cvičit do sokola. Beseda se mi moc líbila a chtěla bych jich více.
V. Šimková
Beseda se mně líbila. Zaujala mě spousta věcí, co paní Broulová povídala a vyprávěla. Bylo to určitě zajímavější a poučnější ty věci slyšet naživo než třeba z dokumentů. Líbil se mi projev paní Broulové a to, jak nám to podala. Jsem ráda, že jsem ji mohla poznat a setkat se s ní. A obdivuji, že o tom dokáže takhle mluvit.
B. Jarošová
Paní Broulovou znám, je to hodná a milá dáma, ráda s ní prohodím slovo, ale nikdy jsem ji neslyšela takhle mluvit. Já ji obdivuji za to, že je od tématu schopná udělat odbočku a pak se zase vrátit tam, kde začala. To já neumím, mně se vždy přetrhne nit. Ticho ve třídě zajistila nejen její poměrně tichá mluva, ale už jen to téma a styl jejího souvislého povídání. Na svůj věk působí energicky a v dobré kondici, i přes to všechno, co zažila. Bylo zajímavé slyšet reálný příběh na vlastní uši a nejen z knížky. Mělo to něco do sebe.
V. Durstová
Podle mě byla beseda zajímavá a motivující, protože to, co oni museli snášet, to já bych nevydržel a padnul bych hlady. Z mého pohledu teď z čeho skuhráme, je nic v porovnání s tím, co se dělo za 2. světové války. Takže paní vypadala skvěle na to, co prožila. Bylo to skvělé!
J. Nezbeda
